Softballisté po celé ČR se v současné době připravují na novou sezonu v prostředí hal, tělocvičen nebo posiloven. Ovšem kapitán havlíčkobrodských Hrochů má trochu jinou přípravu a to v pravém létě na Novém Zélandu. Pojďte si přečíst exkluzivní rozhovor s Karlem Kadečkou.
Co Tě přivedlo k myšlence hrát přes zimu na Novém Zélandu?
Lákalo mě to již delší dobu. Poznat krásnou zemi a zahrát elcw shop si kvalitní softball ve špičkové soutěži. Konkrétně jsem se tou myšlenkou zabýval někdy od léta 2012, kdy jsem se o tom hodně bavil s naším asistentem trenéra v mužské reprezentaci Novozélanďanem Lawrencem Allenem. Minulou zimu se to nakonec nedotáhlo, protože to bylo moc narychlo a já se ve finále Blue Prom Dresses rozhodl pro zimní přípravu na Mistrovství světa s nároďákem v Čechách. Letos už to klaplo a jsem za to rád.
Jaká je na Novém Zélandě úroveň soutěže v porovnání s ČR?
Hraji nejvyšší aucklandskou ligu, v které startuje 9 týmů, a s jistotou mohu říci, že zdejší nejlepší 4 týmy by určitě naší Extraligu vyhrály. V kádrech jsou hráči z Black Sox, ale i Australané, Argentinci apod. Takže zdejší soutěž je herně trochu dál než česká soutěž.
Jaký je největší rozdíl mezi českou extraligou a NZ ligou?
V Čechách jsou jednoznačně kvalitnější hřiště a celkově organizace okolo, jako výsledky na webu a tak. To se tady moc neřeší. Na druhou stranu na žádném hřišti tady nechybí clubhouse a po zápase jede vždy gril na plné obrátky, což je bezva. Nikdo po zápase hned neskočí do auta a nejede pryč.
Po herní stránce je tady celkově o něco větší kvalita než v Čechách. Například i týmy z chvostu tabulky mají velmi dobré nadhazovače.
Jaký je systém NZ softballu?
V nejvyšší soutěži v Aucklandu startuje 9 celků a stejně tak v soutěži pod ní, kde hrají rezervy celků z nejvyšší soutěže. Zápasy prvních celků a rezerv se hrají se stejným soupeřem na stejném místě ve stejný den. Většinou začínají rezervy a po nich nastoupí k utkání první týmy. Po základní části se liga rozdělí na horních pět týmů a spodní čtyři. Jaké přesně bude potom schéma play-off ani nevím.
Jinak se zde hraje navíc množství turnajů. Z nichž ten největší a nejdůležitější tzv. Club Nationals se hraje úplně na závěr sezóny. Tam startují nejlepší celky z celé země a letos se hraje ve Wellingtonu. Náš tým tam z Aucklandu kvůli vzdálenosti poletí. S postupujícím časem zmiňují trenéři tento turnaj a jeho důležitost stále častěji, tak jsem sám zvědav, co nás tam čeká.
Jinak se zde hraje ještě spousta nižších soutěží a juniorských lig. A zvláště o víkendech je na hřištích pořádný provoz.
A co tréninky na NZ?
Tréninky nejsou nějak zásadně odlišné od toho co znám z ČR. Naši trenéři se často snaží zanést do aktuálního tréninku věci, které nám v posledních zápasech nešly nebo věci, které se dají očekávat od příštího zápasu. Často jsou od trenérů k týmu pronášeny také relativně dlouhé proslovy a vyžaduje se od hráčů, aby nad hrou přemýšleli a neopakovali chyby. Já osobně si přidávám ještě individuální tréninky hlavně na fyzickou kondici a pak taky pálkařské tréninky, ale na to jsem vlastně zvyklý i z Čech.
Jak se Ti daří v aucklandské soutěži?
Hraji v prvním týmu Howicku. Pohybujeme ve středu tabulky a naším cílem je skončit v horní pětce. Já osobně jsem doteď hrál ve všech zápasech na třetí metě a v pálkařském pořadí chodil čtvrtý. Zatím se mi myslím celkem dařilo a vedení týmu je s mojí hrou spokojené, tak doufám, že to vydrží a uděláme jako celek nějaké dobré výsledky.
Máš za sebou náročnou sezonu, která Ti začala již přípravou na mistrovství světa, jež se odehrálo shodou náhod loni v březnu na Novém Zélandu, poté domácí soutěž, kde Hroši hráli dlouhé a náročné playoff a následně sezona na Zélandě téměř bez pauzy. Necítíš se z toho všeho unavený? Ať už fyzicky či psychicky?
Zatím mám energie na rozdávání a hlavně se mi vyhýbají zranění, což je důležité. Psychicky unavený také nejsem. Asi je to také díky tomu, že jsem tento softbalový marathón rozdělil mezi tři týmy, reprezentaci ČR, Havlíčkův Brod a Howick, takže různí lidé, různé soutěže, nová motivace. A mít uprostřed ledna léto a hrát softball, který miluji, to mě přece musí nabíjet energií.
Odcestoval jsi na Nový Zéland se spoluhráčem z reprezentace Alešem Jetmarem, nedostavila se ponorka?
My se s Alešem známe už dlouho a jsme na sebe zvyklí. I na reprezentačních akcích většinou bydlíme na pokoji spolu. Takže vše v pohodě. Za celou dobu, co jsme tady, jsme se pohádali snad jen jednou.
Jaký je život mimo hřiště? Bydlení, město, lidé?
Auckland je sice velkoměsto, ale neuvidíte tady moc šedivá sídliště a špínu, které neodmyslitelně patří třeba k našim velkým městům. Většina lidí zde žije v rodinných domcích, ulice jsou útulné, plné zeleně a zvláště naše čtvrť Howick je moc hezká.
Bydlíme u trenéra a jeho rodiny, máme veškerý komfort, včetně stravy, auta, bazénu apod. A celá zdejší komunita se k nám chová velmi vstřícně.
Lidé jsou tu vesměs pohodáři a neřeší tolik zbytečnosti, jako kdo má dražší auto nebo zda jste oblečeni podle poslední módy apod. To je mi sympatické.
Po čem nebo po kom se Ti nejvíce stýská?
Nějak extra asi po ničem. S nejbližšími jsem v pravidelném kontaktu. Největší změna je pro mě asi jen to, že se kolem mě nemotá moje psisko. Kdybych si sem mohl něco teleportovat, tak to bude určitě on.
Kdy se vracíš? Stihneš začátek extraligy?
Sezóna tady končí 16.3. Potom chceme ještě nějakou dobu cestovat. Takže doma bych měl být, počítám, někdy na konci března. Tam si užiji jeden, dva volné víkendy a začátek extraligy s Hrochama akorát stihnu.
