Jonáš Voráček má za sebou sezónu, na kterou jen tak nezapomene. Talentovaný hráč, který hájí barvy klubu Hroši Havlíčkův Brod, byl za rok 2024 zvolen Juniorem roku. A to velmi zaslouženě. S juniorským týmem Hrochů podruhé v řadě ovládl Extraligu juniorů, s A-týmem pak dosáhl na titul v Extralize mužů a stříbrnou medaili na evropském poháru Super Cup. Navíc poprvé okusil zahraniční angažmá – v létě vyrazil do Kanady, kde hrál za tým Peguis Redman.
„Letošní sezóna byla pro mě hodně úspěšná. S Hrochy jsme vyhráli Extraligu juniorů a pak i Extraligu mužů, což je obrovský úspěch,“ hodnotí čerstvě oceněný Jonáš Voráček. Bohaté zkušenosti loni nasbíral především v rámci zahraničního angažmá v Kanadě, kde nastoupil za tým Peguis Redman. „Byl to můj první rok a už teď plánuju jet i v nadcházející sezóně. Klub má zájem, abych se vrátil, takže letos pojedu znovu,“ potvrzuje Jonáš návrat v nadcházející sezóně. „Po softballové stránce mi to dalo hodně. Poprvé jsem hrál v týmu s úplně cizími lidmi, které jsem předtím neznal. Ten softbal tam je trošku jiný, asi záleží taky, za jaký tým přesně hrajete.“
Zajímavostí bylo i setkání s kulturou jeho nových spoluhráčů. „Ten můj tým byli vlastně původní obyvatelé Ameriky, Indiáni. A nechali mě zúčastnit se i jejich tradičních rituálů, což bylo hodně zajímavý,“ vypráví Jonáš. Nejsilnějším zážitkem byl pro něj ceremoniál Sun Dance. „Je to rituál, při kterém se komunikuje s předky. Trvá několik dní, během kterých účastníci víceméně celou dobu tančí, a to bez jídla a vody. Celý obřad se odehrává v přístřešku, který jsme společně stavěli. Samotného rituálu jsem se neúčastnil, ale pomáhal jsem s organizací a přípravami,“ popisuje Voráček jeden ze svých kulturních zážitků v Kanadě.
Na závěr svého angažmá se zúčastnil i prestižního turnaje ISC World Tournament. „Je to týdenní turnaj, kde se po základní části týmy dělí do dvou pavouků – ISC pro ty nejlepší a ISC 2 pro zbytek. Náš tým nebyl na úplné špičce, takže jsme hráli v ISC 2. Teď si přesně nevybavuji, na jakém místě jsme skončili, ale vypadli jsme někde v polovině turnaje. Výsledek nebyl nejlepší, ale pro mě to byla obrovská zkušenost,“ přiznává Jonáš.
Po návratu do Česka se Jonáš připojil k Hrochům na evropském klubovém poháru Super Cup, kde první porážka přišla až v úplném závěru a Havlíčkobrodští získali stříbrné medaile. Poté začalo podzimní extraligové play-off a již zmíněné úspěchy. „V juniorském týmu jsem patřil k nejstarším a nejzkušenějším hráčům. Chytal jsem v podstatě každý zápas a byl jsem velkou oporou týmu,“ vysvětluje svou roli. V mužském A-týmu Hrochů se situace pak trochu změnila. „Začátkem sezóny jsem hrál poměrně dost, ale na play-off jsme posílili o tři hráče z Argentiny, Maikera Pimentela z Venezuely a Joshua Kinga z Nového Zélandu. Nehrál jsem už tolik, ale byl jsem na každém zápase a připravený kdykoliv naskočit.“
A jaké jsou plány Juniora roku na další sezónu? „Rád bych s týmem potřetí v řadě vyhrál juniorskou extraligu. Co se týče mužského A-týmu, tam si nejsem jistý, jaké máme šance na titul, ale určitě chci odehrát co nejvíce zápasů a podávat co nejlepší výkony.“
Zdroj: www.softball.cz
